gaming poutry

jak mohu psát o vesnicích a národech
když jsem od všech oddělený zdí
moje rádoby divné věci
v prostředku mezi lekníny
kradou obrazy
z mojí mysli
láva
láva
všude je láva
přeskočím ji a snad skočím dobře
skákání přes lávu mi nikdy nešlo
v ten okamžik se mi vybaví něco z mládí něco hodně starého
vzpomenu si na něčí úsměv
podrbu se na zádech a snažím se zachytit tu vzpomínku
ale všechno mi klouže tak se vrátím k lávě
už jenom vyskáču nahoru a dobrý

něco se mi zdálo
opakoval jsem si to dokola abych to nezapoměl
a teď z toho nevím nic
nějaká párty kde jsem kvůli někomu nechtěl být
tak jsem se jí vyhýbal ale nějak jsem tam musel
bylo to mnohem zajímavější ale už si to prostě nepamatuju
dělo se něco nepřirozenýho
stejně jako ten zážitek z dětství vybavuju si jeden útržek

nějakej kluk natíral zeď barvou a povídal mi
tady se dějou divný nepřirozený věci
všude kolem, občas se něco vznáší, občas je něco jinak než má být
tamten dům se podle mě posunul a můj pokoj je teď větší
ale nikdo to nevidí
natřel barvou kus zdi
a barva v tom okamžiku jakoby se pohlitla se zdí navzájem
a byl tam jenom malý otvor

máš pravdu, máš pravdu volal jsem
teď jsem to viděl i já, ta barva
děje se to pořád jenom si to neuvědomujeme
a on se na mě podíval
a řekl mi, že ta díra tam byla odjakživa

na té párty bylo hodně lidí které jsem už dlouho neviděl
nebo je ani neznám ale vím že je znám

a nakonci
mě někdo podrazil

pamatuju si to hořké probuzení
které se mísilo s pocity
z propleteného snu

vždycky se tam chci vrátit
po probuzení vždycky vím co jsem měl udělat
ale ve snu jsem k sobě hluchý
ztrácím část sebe a jsem zas naivní

jak kdyby to byl sen z jiné doby
jak kdyby se mi to zdálo tehdy když jsem byl malý

a teď jsem si jenom vzpomněl

magic wand poutry

jeden studoval nebelvír a druhý zmijozel
přesto když se potkali na chodbě
tak se jejich pohledy setkaly déle než je obvyklé

pak seděl každý sám ve svém pokoji
vůbec se jim nechtělo do učení
i když v ruce svírali kouzelné hůlky

snad jen brumbál se usmíval, když je viděl ve své křišťálové kouli
a nikomu vůbec nevadilo, že celý příběh je o harry potterovi

demolišn poutry

jak protáhlý z prstenu
roste mi nos v játrech
a opodál stojí v poli sám
strašák

nechytej se jeho stébel
šerá step a lidé
co to dělají už dlouho jsou tak nějak protáhlí

topí se v hrnci slizu
ladně kraulují a chvíli plavou prsa
pak se otočí na záda
a labužnicky se vyhřívají na slunci

jak dlouho už děláte tuhle práci?

podrbeš mi záda a já tě popatlám tím slizem
ve kterém nejsme
čepele našich slov krájejí svět
nás v obrazu botticelliho
tak krásně stagnující v ničem
než se písek přesype

bohužel
ty naše blbý mrtvoly
krmí další

a když se rozsvítí červená
skáčou šipky do slizu i z nejvyšších můstků

nomád poutry

malá socha bůžka se usmívá
když vytahuju z kapsy mobil a sjíždím net
whole wide world
stejně trochu alone

zapaluji světla a bůžek si prozpěvuje
asi je mu smutno a nemá ten net
podívám se na něj; projedu facebook
to je blbost, aby byl smutný, je to jenom socha

co když sochy cítí;
co když věci prostě jsou tím čím jsou
když se dívám na tvou fotku, cítíš to,
tam někde kde právě jsi?

když se nikdo nedívá
pohladím bůžka
je to fakt hrozná blbost
ale co kdyby

co až budu jednou bůžek
a až mě někdo pohladí
budu na něj myslet dokud mě nezničí válka

no a pak?
pak budu asi slon